Participativní rozpočet: jak obyvatelé rozhodují o části obecních peněz

Lavička u zastávky, obnovená studánka, dětské hřiště nebo komunitní zahrada. Takové projekty v řadě českých měst a obcí nevymyslel úřad, ale sami obyvatelé. Nástroj, který to umožňuje, se nazývá participativní rozpočet. V Česku se začal šířit zhruba před deseti lety a dnes ho používají velká města, městské části i menší obce.

Jak to funguje

Zastupitelstvo nejdřív rozhodne, kolik peněz na participativní rozpočet vyčlení a jaká budou pravidla. Obvykle jde o malou část rozpočtu, určenou na menší investice, které lze realizovat do jednoho či dvou let. Postup pak má zpravidla několik kroků.

• sběr návrhů – kdokoli z obyvatel může předložit nápad, často s podporou několika sousedů
• posouzení – úředníci ověří, zda je návrh proveditelný, na obecním pozemku a v rozpočtu
• prezentace – navrhovatelé představí projekty veřejnosti, třeba na setkání nebo výstavě
• hlasování – obyvatelé vyberou projekty, které se uskuteční
• realizace – obec projekty uskuteční a informuje o jejich průběhu

Co to přináší

Hlavním přínosem není samotná lavička či hřiště, ale to, že se lidé zajímají o veřejný prostor a o to, jak obec funguje. Navrhovatelé zjistí, jak složité je získat stavební povolení nebo vybrat dodavatele. Úředníci se zase dozvědí, co lidem v jejich okolí chybí. Tam, kde proces funguje dlouhodobě, se objevují opakovaní navrhovatelé a vznikají nové sousedské skupiny.

Dřív jsme se na radnici jen ptali, proč něco nejde. Když jsme projekt připravovali sami, pochopili jsme, co všechno je potřeba vyřídit. A stejně jsme to dotáhli.

navrhovatelka projektu z krajského města

Kde to drhne

Participativní rozpočet má i své slabiny. Účast v hlasování bývá často nízká a projekty mohou vyhrávat ti, kdo umějí nejlépe zmobilizovat své okolí. Proto je dobré sledovat, zda se zapojují různé skupiny obyvatel – senioři, rodiny s dětmi i mladí lidé.

Druhým častým problémem je zdlouhavá realizace. Pokud vítězný projekt čeká na uskutečnění několik let, důvěra lidí rychle klesá. Obce, kterým se nástroj daří, proto věnují pozornost průběžnému informování a mají na starosti koordinátora, který navrhovatele provází celým procesem.

Konečně jde i o náklady. Kromě peněz na samotné projekty je potřeba počítat s prací úředníků, s komunikací a s údržbou toho, co vznikne. Nová zahrada nebo hřiště vyžadují péči i v dalších letech.

Menší obce mají vlastní cestu

V malých obcích, kde se lidé znají a starosta je snadno k zastižení, nemusí mít participativní rozpočet podobu složitého procesu s online hlasováním. Některé obce volí jednodušší formu: veřejné setkání, na němž obyvatelé představí nápady, a následné hlasování přímo na místě nebo lístky ve schránce na úřadě. Podstata zůstává stejná – lidé navrhují a spolurozhodují.

Výhodou menší obce je, že realizaci může často provést sama, s pomocí dobrovolníků a místních řemeslníků. Nevýhodou bývá omezený rozpočet a menší kapacita úřadu, který vše musí zvládnout vedle běžné agendy. I proto je rozumné začít skromně a pravidla postupně upravovat podle zkušeností.

Participativní rozpočet nenahrazuje běžné rozhodování zastupitelstva. Pokud je však dobře nastaven, pomáhá obcím i obyvatelům lépe si rozumět – a to je hodnota, kterou nelze vyčíslit jen v korunách.